V USA není bankovní trh zdaleka tak konsolidovaný, jak to známe z České republiky. I po finanční krizi v 2008 zůstává v Americe přes 4500 bankovních institucí. Z toho zhruba 600 je veřejně obchodováno na burze. Drtivá většina na Nasdaq, ačkoliv nejsou zahrnuty v Nasdaq 100 indexu a tudíž ani v populárním ETF s tickerem QQQ. A mnoho i těch lokálních menších bank nabídlo v minulosti velmi zajímavá zhodnocení. Desetinásobky v řádu let nejsou nemožné. Jenže celé odvětví je silně cyklické a je třeba znát jeho specifika. Takže, jak vybírat akcie bank?
Nonperforming assets – to nechceš
Hlavním zdrojem příjmů banky nejsou běžné a spořící účty. Jde o to, co s takto získanými prostředky dělá dál. Půjčuje je, což se může zdát jako snadný zisk, ovšem jen do doby, dokud dlužníci splácí. Ve čtvrtletních reportech amerických bank nalezneme ty nesplácející pod eufemistickým názvem „nonperforming assets” nebo ještě zakamuflovaněji jako NPA.
Udávají tak procento půjček, u kterých je dlužník se splácením pozadu 90 a více dní. Tuto metriku kontroluje SEC, takže pokud banka nechce spáchat účetní podvod, nesmí si jako NPA vymyslet nic jiného, například že „nonperforming“ jsou jen dluhy pozadu až více jak 120 dní. Obecně je za bezpečné považováno číslo pod 2 %, ale čím nižší, tím samozřejmě lépe.
Je zisk z půjček nebo prodeje dluhopisů?
A záleží na tom vůbec? Mohlo by. Při našem odhadu, jak dál porostou zisky na akcii (EPS) se spoléháme na několik posledních EPS jako vodítko. Zásadní část této sumy by měla pocházet z hlavního předmětu podnikání banky, tedy zejména z úroků na vydaných půjčkách (loans). Při zkoumání finančních tabulek si ale všimněte, že kromě položek týkajících se vydaných půjček se zde nachází i cenné papíry (securities).
V případě bank se jedná v drtivé většině o dluhopisy, do kterých si firma odkládá právě nevyužívané (klientům nezapůjčené) prostředky. To jí obvykle nese podstatně nižší výnos, ale zároveň je to považováno za bezpečnou pojistku. Navíc je fajn vidět, že banka může v případě nutnosti ještě něco prodat a rozjet svůj hlavní byznys na vyšší obrátky.
Ovšem v momentě, kdy banka prodá dluhopisy, zisk z jejich prodeje se započítá do EPS pro dané čtvrtletí. Pokud šlo o zásadní sumu, vznikne EPS uměle navýšené neopakovatelným příjmem. Jako vždy, kontext je král. Prodává banka zásoby dluhopisů, zachránila ztrátovou divizi nebo plánuje prudce navýšit objem vydaných půjček? V druhém případě můžeme očekávat aspoň nějaký dlouhodobý pozitivní dopad na EPS.
Půjčky dle typu
V určitém makroekonomickém prostředí může hodně záležet na tom, zda banka půjčovala více běžným spotřebitelům (personal, real estate – residential) nebo naopak developerům (real estate – construction and development). Pokud zrovna krachuje jeden developer za druhým v části USA, kde daná banka podniká, procento půjček pro „construction and development” by mělo být nahlíženo jako varovný signál.
Poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv
„Equity to assets ratio“ je důležitý indikátor u akcií obecně, ale u bank si zaslouží obzvláštní pozornost. Spočítáme ho tak, že vezmeme „total shareholders‘ equity” a vydělíme ji „total assets”. Výsledek vynásobíme stem a výsledné procento nám prozradí, kolik procent firmy vlastní akcionáři. Jenže jaké číslo je dobré?
Možná jste někde viděli, že ideální a nejbezpečnější je E/A ratio nad 50 % (0,5). Takové byste ale u banky hledali dlouho. U finančních domů se pohybuje nejčastěji v rozmezí 8 a 15 procent, přičemž 15 už je opravdu výborná hodnota. Banky totiž pracují v mnohem vyšší míře s cizím kapitálem, ale přesto stále platí, že čím nižší je equity-to-assets, tím je akcie riskantnější investicí.
Závěrem
Fundamentální analýza je vždy o číslech. V případě bank jsou ale čísla z finančních zpráv důležitější než v jakémkoliv jiném odvětví. Lokální banky se sice mohou částečně odlišit kvalitou služeb, ale většině nás spotřebitelů nezáleží na tom, od koho si půjčíme peníze. Také se díváme hlavně na úrokovou sazbu, RPSN atd. Ten mrkající okatý maskot z reklamy nic nerozhodne.