Za povšimnutí stojí, že podobné názory propagují vesměs akademici a ne profesionální investoři. Sám Malkiel je uznávaný ekonom s tituly z Harvardu a Princetonu. Samozřejmě existuje možnost, že si lidé živící se investováním cizích peněz nechtějí přiznat pravdu, protože by tím šli proti vlastnímu živobytí. Co když je to ale jinak a něco v osobnostním profilu akademicky zdatných jedinců je činí extrémně nevhodné zrovna pro úspěch na burze?

Jak burza drtila nejlepší vědce planety
Mezi teoretizováním, které zní logicky na papíře, a realitou zeje často obrovská propast. Například briliantní vědec Isaac Newton ztratil velké jmění během South Sea Company bubliny. V roce 1720 se jednalo o 20 000 britských liber. Dnešní hodnota by odpovídala vzhledem k inflaci spíše několika milionům liber. Nicméně nemáme k dispozici jen podobné anekdotické historky o chybných rozhodnutích jednotlivců.

V roce 1994 byl s velkou slávou založen investiční fond LTCM, který vedli držitelé Nobelovy ceny za ekonomii, Myron Scholes a Robert Merton. Výjimečně nadaní matematici se domnívali, že přišli s modelem, který jim umožňuje využít drobných neefektivností na trzích. Zprvu jim vše vycházelo, ale už 1998 fond zkrachoval pod tíhou katastrofických ztrát. Výsledek je o to pikantnější, že v témže roce doručily akciové indexy extrémně dobré výnosy.

Akademicky úspěšní jedinci často špatně snáší riziko a chtěli by svět vidět více strukturovaný a méně chaotický, než je. Ostatně ve vzdělávacích institucích jsou jakékoliv chyby ihned trestány špatnou známkou. Cílem je neudělat vůbec žádné chyby a ne pracovat s pravděpodobností ve svůj prospěch. Stejně jako několik prestižních titulů v oboru psychologie nevytvoří úspěšného svůdce žen, tituly z ekonomie a financí mají naprosto mizivou korelaci s úspěchem na burzovních trzích.

Právě proto hedge fund manager Peter Lynch, jedna z největších investičních legend, prohlásil, že obchodování akcií je zčásti věda a zčásti umění. Nechtějte ale po vědcích, aby uznali něco tak nekvantifikovatelného, jako je „umění“. Pro ně zůstává na stole jako další možnost už jen náhoda. Což nás přivádí k obvyklým výmluvám, proč tedy existují lidé jako Lynch nebo Buffett, kteří trhy konzistentně porážejí.

Existenci konzistentně vítězících jedinců mnohdy prostě odbydou jako čisté štěstí. Podle nich v obrovském množství lidí věnujících se investování budou logicky i jedinci, kteří měli štěstí znovu a znovu. Není to prý vůbec odlišné od toho, když miliony lidí háží stále dokola kostkou a v tom množství jich několik hodí šestku pokaždé. A je prý naprosto chybné je pak adorovat jako mistry v hodu kostkou.

Navíc prý sledujeme zejména fondy, které přežily, a většinou ignorujeme velká množství těch, které už nejsou v aktuálních seznamech, protože zbankrotovaly. Tzv. „survivorship bias” je sice skutečným problémem v mnoha statistických aplikacích vědeckého výzkumu, ale pokud nás zajímá pouze to, zda trh porazit lze, neúspěchy můžeme zcela pominout.

Pokud už vědci uznají aspoň teoretickou možnost trh porazit znalostmi a dovednostmi, trvají na tom, že Lynch, Buffett a pár dalších legendárních správců fondů jsou naprosté výjimky – ti nejlepší z nejlepších a je prý vrcholem namyšlenosti a naivity se domnívat, že by se jim mohl někdo vyrovnat nebo je dokonce překonat. Podobné argumenty zaznívají opakovaně i na sociálních sítích, pokud se někdo pochlubí zhodnocením vyšším než má Berkshire Hathaway. Takový člověk je často označen za podvoníka nebo klikaře, protože pokud jde snad porazit konzistentně S&P500, tak Buffett už ne.

Při hledání všech možných důvodů, proč porazit trh nelze, ale vědci často pomíjejí nedostatky ve vlastní metodice. Předem totiž ignorují několik faktů, které výsledky dopředu zkreslují ve prospěch toho, co se snaží dokázat:

1) Trh není kostka s 6 hodnotami
Vítězství nad trhem i v jednom jediném roce se skládá v případě manažerů diverzifikovaných fondů z mnoha rozhodnutí, prodejů i nákupů. Navíc možností na výběr jsou tisíce. Ona pomyslná kostka by musela mít podstatně více jak 6 stran.

2) S&P500 není to samé, co celý trh
Téměř všechny studie staví výkon manažeřů fondů proti indexu S&P 500. Jenže S&P 500 není celý akciový trh, ale už velmi specifický užší výběr. Firmy jsou do něj vybrány víceméně automaticky (Jeho správci mají přecejen trochu svobody nad tím, kdy přesně tu kterou firmu do indexu nechají vstoupit. Některým „podezřelým“ odkládají vstup i několik kvartálů.), ale přes velmi přísné síto. Dá se říct, že se jedná o 500 vítězů. Firem, které už prokázaly špičkovou výkonnost. Není se co divit, že v průměru drtí zbytek burzovního pole. Spíše než o porážení slepého trhu, tak lze v tomto případě mluvit o porážení velmi kvalitní automatické strategie.

3) Manažeři musí naředit své nejlepší nápady
Fondy brzdí v jejich výsledcích mnoho svazujících omezení. Podrobněji jsem to popsal již například v článku Pět výhod retailového investora oproti fondům. Ve zkratce: kvůli zákonným regulacím musí svoje nejlepší tipy na akcie naředit spoustou dalších, aby dosáhli požadované „bezpečnosti“, tak jak jí vnímají politici a regulátoři. Pokud jste si velmi jistí, že 3 akcie výrazně porazí v nejbližších letech trh, je Vám to skoro k ničemu, pokud jste povinni nakoupit i 50 jiných akcií.

A i kdyby nebyli limitováni zákony, ono koncetrované portfolio 3 firem bude mít ve většině případů vysokou volatilitu. Něco, co vedení banky ani její klienti nejspíš nebudou ochotni strávit. Nicméně špičkoví investoři jako je Peter Lynch opakovaně řekli, že jejich soukromá portfolia bývají mnohem méně diverzifikovaná. Samozřejmě, že tuto strategii si může dovolit pouze profesionál s mnohaletými zkušenostmi. Výsledky takových soukromých portfolií se ale do tabulek nikdy nedostanou.

Přesto akademici i diskutéři na sítích s oblibou shazují výsledky osobních portfoliií o 3-10 titulech jako nepřípustné riziko, které je maximálně pár let od katastrofické ztráty. Podle nich jste v takovém případě porazili Berkshire a index jen dočasně. Jenže on je velký rozdíl, zda bylo oněch pár akcií vybráno amatérem podle toho, která jména zrovna hodně vychvalují ostatní amatéři na sociálních sítích, a nebo se jednalo o výběr toho nejlepšího, ke kterému došel zkušený investor po detailní analýze desítek titulů. Samotný počet akcií nic neznamená. Mizerné portfolio může mít 3 i 300 položek.

Existují i velmi jednoduché strategie, jak porazit S&P 500. Ale…
Mezi široce diverzifikovanými 500 firmami a agresivním portfoliem o 3 titulech existuje ještě mnoho mezistupňů a strategií, které zatím S&P 500 v dostatečně dlouhém horizontu vždy porazily. Například technologický index Nasdaq 100 v průměru vrací vyšší procenta. S tou podstatnou nevýhodou, že je více volatilní a propady jsou tedy hlubší. Někdo opět určitě řekne, že soustředění se jen na technologický sektor je riskantní i při diverzifikací na 100 firem. Riskantnější je ale teoreticky i S&P 500 oproti trhu jako celku. Kdo tedy určil, že zrovna S&P 500 je ten správný mix volatility a výnosu pro všechny?

Z Nasdaq 100 by dále šly vyřadit např. chronicky nerostoucí tituly a výnos tak ještě vylepšit. Jeden index, jakkoliv dobrý, prostě není nedostižitelná magická meta. Jedná se o dobrý benchmark, ale to je vše. Většina lidí ho neporazí, ale mnozí ano a shazovat výsledek jejich nadání jako dílo čisté náhody je jen akademický ekvivalent toho, když prostý lid píše do diskuzí, jak jsou všichni miliardáři líní a hloupí a že měli v životě pouze štěstí. Tenhle druh štěstí až podezřele často sedá na jedince, kteří jsou největší dříči a zároveň jsou obdařeni nejvyšší inteligencí, i když to druhé někdy sami skromně popírají.

Článek Jsou akciové trhy plně efektivní nebo náhodné? se nejdříve objevil na Burzovní Deník.

Vypadá to snadno!
Stačí přece levně nakoupit a draze prodat, jak říká slavná poučka. A není ojedinělá. Každý, kdo prodává výukové materiály pro začátečníky, je motivovaný tvrdit, že stačí tahle jedna kniha, tenhle jeden kurz, tenhle jeden YouTube kanál s kratičkými videi a budete překonávat Lynche, Buffetta a Sorose dohromady.

To vše navíc hraje do karet vrozené lidské tendenci si myslet, že zrovna já mám patent na rozum a ve všem pravdu. Proč tedy nemít pravdu na burze a nezpeněžit to? Proč se učit a připravovat na náročnou profesi nebo dokonce zakládat vlastní firmu se zaměstananci? To je moc práce. Ale najít dno nebo vrchol na grafu přece zvládnu! Nebo ne?

Lidský mozek vidí zákonitosti tam, kde žádné nejsou
Existuje na to mnoho psychologických studií. Pokud nám padne na kostce šestka, hodně lidí se začne domnívat, že na téhle konkrétní kostce padají často šestky a roste pravděpodobnost, že příště padně opět šestka. Jiní si naopak myslí, že příště už určitě musí padnout něco jiného. Jenže pro jednotlivé hody je pravděpodobnost šestky vždy 1/6 bez ohledu na to, jaké číslo padlo minule. A to nejzajímavější? Podobným bludným pocitům propadají často i lidé, kteří si na čistě intelektuální úrovni uvědomují, že pravděpodobnost se s dalšími hody nemění. Prostě si nemůžeme pomoct.

Podceňování role štěstí v krátkodobém horizontu
Tohle je jedna z mála pastí, kde jsou v nevýhodě dlouhodobí investoři. Přes všechnu jejich naivitu, krátkodobí spekulanti obvykle aspoň přijdou o přehnané sebevědomí rychleji. Pokud ale nakoupíte pár akcií a držíte je několik let během býčího trhu, stačí na překonání SP500 a legendárních investorů pouze vybrat silně růstové tituly a vyhnout se buď základními znalostmi nebo štěstím těm nějhorším volbám. Potrvá dlouho než poznáte, že volatilní růstové tituly i rychleji padají.

Nepochopení, co znamená v investování slovo dlouhodobé
Zejména lidem, kteří začali několikadenními spekulativními nákupy, připadají pozice delší jak měsíc nebo dokonce půl roku jako dlouhodobé. Ale pokud se orientujete na hodnotové investování, tak trhu může trvat běžně i dva roky (a někdy i déle) než zkoriguje chybné nacenění. Pokud navíc máte to stěstí/neštěstí, že začnete svojí investorskou dráhu během mnohaletého uptrendu, pravděpodobně budete začátek medvědího trhu vnímat jako „dip”. Tedy krátkodobý pokles, který je výbornou příležitostí k masivnímu dokupování jen proto, že akcie nebo index jsou -5%.

Přitom i v ne tak daleké historii akciové trhy byly pravidelně níže i pro 8 letý investiční horizont. Za posledních sto let se tak stalo pro americkou burzu během volebních období F. D. Roosevelta, Richarda Nixona a George Bushe Jr. A to mluvíme také o „blbuvzdorném“ SP500.

Samonaplňující se proroctví
Navíc pokud do něčeho slepě investuje dostatečný počet lidí, dokáží ceny tlačit výš poměrně dlouho a je úplně jedno, zda jejich předpoklad byl pravdivý. Vznikne samonaplňující se proroctví. Tohle je mimochodem riziko i u indexových ETF, které získaly poslední roky neuvěřitelnou popularitu a mnoho lidí je kupuje bez ohledu na finanční výsledky firem v indexu obsažených.

Někteří ve skutečnosti neinvestují, ale provozují trading nebo jen sázejí
Nakupování akcií z Vás automaticky nedělá investora. Investice je pouze promyšlený nákup s cílem dlouhodobého zhodnocení. Mnoho lidí ale investování zaujalo právě vidinou rychlého a snadného zbohatnutí a takovému cíli zdánlivě více nahrává trading. Pokušení točit peníze mnohem vyšší rychlostí a benefitovat tak ze „složeného úročení na steroidech“ je velké.

A protože v tak krátkém čase se nemá čas projevit fundament firem, jsou nuceni obchodovat na základě technické analýzy. O její spolehlivosti se dodnes vedou vášnivé pře a jedná se o téma na jiný článek. Někteří se neobtěžují ani s technickou analýzou a money managementem a prostě po hlavě naskakují do všech žhavých trendů s cílem svést se na bublině. Zde se jedná už o čistokrevný gambling.

Drsnou pravdou je, že ve skutečnosti není investování s konzistentně nadprůměrným výsledkem snadné. Jako ostatně nic, čím jde vydělat hodně peněz. Základy jsou sice banální, ale dlouhodobé zkušenosti a poctivé sebevzdělávání poskytují velkou výhodu. Pokud máte jako začátečník extrémně nadprůměrné výnosy prvních několik měsíců, je na místě velká opatrnost. S největší pravděpodobností máte obrovské štěstí a/nebo používáte extrémně rizikovou strategii.

Článek Past zdánlivé banality investování se nejdříve objevil na Burzovní Deník.

1. P/E (poměr zisku k ceně akcie) je často nejvyšší u firem, které teprve začínají být úspěšné a čerstvě se překlopily do ziskovosti. Taková firma kvůli masivním investicím do růstu vydělává třeba 1 nebo 2 centy EPS. Při výpočtu P/E pak vznikne hrozivě vypadající číslo, které ale nemá dobrou vypovídací hodnotu do budoucna. I přesto jeho výška odradí část investorů a nižší zájem brzdí další růst ceny akcie. Další případy, kdy P/E může být zavádějící naleznete zde.

2. Tendence nakupovat jen za „výhodnou cenu“ vede mnohé k neochotě investovat do podle tradičních metrik drahých titulů. Hodnotové investování je sice obecně správný přístup, ale mnozí v něm nedostatečně zohledňují věci jako rychlost růstu firmy, výšku marže, odvětví a další důvody, proč zatímco jedna firma je za 10 ročních zisků skvělá koupě, u jiné je to stále příliš. Koupit krachující firmu jen proto, že její P/B je méně jak 1, prostě není dobrý nápad. Nikdy nemáte jistotu, že jsou všechna aktiva včetně nemovitostí oceněná v účetnictví správně. Navíc firma stále pálí část své hodnoty, jak pokračuje v generování ztrát. Oproti tomu softwarové firmy se prodávají za vysoké P/B, protože většina jejich aktiv je virtuální a tudíž nesnadno kvantifikovatelná v účetnictví. A tak bychom mohli pokračovat ukazatel za ukazatelem.

3. Lidský mozek není dostatečně uzpůsobený k tomu, aby plně docenil dopad komplexnějších efektů, jako jsou složené úročení nebo třeba „vítěz bere vše“, který funguje ve zglobalizované ekonomice stále silněji. I pokud daný princip známe a chápeme ho na intelektuální úrovni, stále máme tendenci ho nedocenit plně. Ani při rozhodování, kam investovat, ani při určování, která cena je ještě výhodná.

4. Většina fondů nutí svoje manažery diverzifikovat tolik, že vlastní i mnoho firem, které jsou vnímány jako solidní a bezpečné sázky, ale šance, že vrátí nadprůměrný výnos, je u nich naprosto minimální. Retailoví investoři zase často nakupují ETF. Ty ze svého principu obsahují i podprůměrné firmy, protože mechanická kritéria jako velikost tržní kapitalizace neříkají nic o zdraví byznysu. SP500 sice tvoří 500 největších amerických firem, ale obsahuje i slušnou dávku těch na sestupné trajektorii. A co teprve ETF orientované na specifické segmenty, jako například „růstové zdravotnické“ nebo „americké robotické“ akcie? Pokud chtějí diverzifikovat do 20 titulů, ale existuje všeho všudy 22 firem odpovídajících kritériím, o jak kvalitní výběr se asi jedná? To vše znamená, že většina aktérů na burze nenakupuje tak, že by hledala pouze nejvýnosnější firmy. Tyto automatizované formy výběru nadhodnocují průměrné nebo vyloženě špatné akcie a snižují kapitál alokovatelný na skutečné perly. Více o rizicích přehnané diverzifikace zde.

5. Po bitvě je každý generál, ale budoucnost je vždy nejistá. Zejména v případě startupů vidíme jasně až zpětně, které uspěly. Takové „selection bias” se zaměřuje pouze na úspěšné startupy, které sice doopravdy byly dlouhé roky na burze podhodnocené, ale už opomíjíme všechny ty zbankrotované. Ne každý má schopnosti mezi nimi rozlišit. Troufám si říct, že dokonce většina ne.

V akademické sféře sice přežívá populární teorie, že akciový trh v každém momentě započítává do ceny všechny známé informace a tudíž jsou akcie nonstop naceněné správně, jenže trh absorbuje mnohem víc než jen fakta. Trh tvoří lidé a ti jsou ovlivněni emocemi, chybnými poučkami a předsudky. To vše umožňuje šikovným burziánům neustále nacházet investiční příležitosti pod cenou.

Článek Nejlepší akcie na burze jsou téměř vždy podhodnocené se nejdříve objevil na Burzovní Deník.

Na jednu stranu mít vlastní hlavu a nenechat se zviklat davem je na akciových trzích rozhodně plus. Nedostanete se tak do vleku davové mánie, která se může otočit rychleji než stihnete říct stoploss. Z nepřeberného množství citátů adorujících tohle užitečné kontrariánstvá, vyberme klasiku od investiční celebrity:

“Be fearful when others are greedy and be greedy only when others are fearful.“
Warren Buffett

Buffett má určitě pravdu, ale na místě je velký dodatek. Mluví jen o ideálních momentech pro nákup a prodej. Když se akcie všichni nejvíc bojí, může se jednat o nejlepší moment k nákupu, pokud ovšem firma nemíří k bankrotu či vyřazení z burzy. Naopak jeden z nejlepších způsobů jak odhadnout vrchol je, když popularita dané akcie dosáhne absurdních výšin. To vše je samozřejmě relativní. Přesné odhadnutí vrcholu a dna je extrémně složité, ne-li nemožné.

Přinejmenším Vám ale podobný přístup extrémně sníží riziko, že koupíte poblíž vrcholu a prodáte poblíž dna, což není něco, co kdokoliv na burze plánuje, ale pod vlivem emocí a sugestivních zpráv v médiích to tak nakonec nejeden investor učiní. Ani sám Buffett nenakupuje pouze poblíž dna a pouze firmy, které jsou v obecné nepřízni. Jeho přístup je ale kalibrovaný a poblíž předvídaných vrcholů se snaží držet více hotovosti.

Ovšem mezi nákupem a prodejem rozhodně není čas na přetahovanou s ostatními akcionáři. V tu chvíli je trend opravdu kamarád. Když už máme nakoupeno, není větší radosti než sledovat jak s námi postupně víc a víc lidí začíná souhlasit. Doporučení analytiků se jedno po druhém otáčejí. Titulky zpráv se mění od šíření paniky až k euforickému roztleskávání.

„The Trend Is Your Friend Until The End When It Bends.“
Marty Zweig.

Všechny dobré věci ale jednou končí, jak výše vtipně glosuje Zweig. Jestli je vůbec něco těžší, než trefit absolutní dno, tak je to trefit absolutní vrchol. Emoce jsou poblíž vrcholu tak divoké, že odhadnout to nejvyšší vzepjetí se prakticky nedá. Vybíráním velkých zisků, ale ještě nikdo nikdy nezchudl.

Jak ještě lépe vybalancovat následování trendu s individualismem? Jaká je Vaše dominantní tendence? Moje nejčastější omyly byly způsobené přílišnou snahou najít bod obratu a snažit se přechytračit trh. Naučil jsem se v tomto ohledu ubrat a víc docenit momentum. Někdo ale může mít zcela opačný problém, kdy ho neodolatelně lákají grafy, kde je síla akcie už potvrzená dlouhým a silným růstem, a u kterých se bojí, že mu utečou zisky.

Také pomůže detailně si zjistit, kdo přesně je ten dav, proti kterému jdete. Jedná se pouze o názory novinářů nebo bojujete proti zákaznikům, kteří momentálně odmítají kupovat produkt nebo službu? A pokud trend podporují novináři, dávají jejich argumenty smysl? Než jsem nakoupil PLTR poblíž dna, pravidelně psali, že se jedná pouze o konzultační byznys (špatně, PLTR je čistokrevné SaaS) a že lepším konkurentem a koupí je Snowflake. Firma, specializující se na cloud a v těchto úložistích nabízející jako doplňkovou službu i nějaké základní nástroje datové analýzy. Produkt naprosto neporovnatelný s Palantirem. Kdyby jejich recenze měly merit, rozhodně bych do akcie nespěchal jen proto, že je dole.

Pokud zvažujete nákup, přečtěte si ty nejvíc negativní články o daném akciovém titulu a zapátrejte, jestli mají pravdu. A naopak, pokud už držíte velké zisky a titul je vychvalován ve všech médiích, proměňte se v ďáblova advokáta a kriticky zhodnoťte, zda se obecné nadšení neskládá už jen z nesmyslných argumentů. Zkuste přijít s co netvrdší kritikou akcie, kterou sami vlastníte.

Takže jsme se zase jednou dostali k té nejlepší univerzální radě. Víc než samotné historické ceny je důležitá vlastní fundamentální analýza. Protože neexistuje hladina, nad kterou se dál nedá růst a směrem dolů je naprostou jistotou pouze nula.

Článek Je na burze výnosnější jít s proudem nebo proti proudu? se nejdříve objevil na Burzovní Deník.

1. Kdyby akcie po Vašem nákupu klesla, aniž by se zhoršily hospodářské výsledky dané firmy nebo situace v jejím odvětví, nadšeně to uvítáte a třeba i ještě přikoupíte.
Tedy pokud máte volné prostředky, nenaruší to zásadně Vaší diverzifikaci, atd. Klíčový je ale důvod onoho přikoupení. Primárně vás zajímá ziskovost (současná nebo budoucí) dané firmy a její cena v poměru k onomu zisku. Propad ceny tak nevnímáte jako důkaz, že jste se spletli, ale jako slevu. A sleva není důvod k panice, nýbrž k oslavám.

2. Pokud byste mohli, koupili byste při stejné ceně za akcii celou firmu.
To samozřejmě předpokládá, že stále máte dost finančních prostředků i na divezifikaci a pohodlný život, zatímco se investice zhodnocuje. U tohoto bodu očekávám nečastější nesouhlas. Proč? Notorickou radou dnešním investorům je masivní diverzifikace. Na přiměřené diverzifikaci jako takové není nic špatného a je dokonce nutná. Jenže mnozí to s ní nezdravě přehánějí a navíc ji mají jako výmluvu, proč odbývat fundamentální analýzu u svých nákupů a investovat i do riskantních akcií s nezdravou finanční situací. Pokud Vám nestojí za nákup firma jako celek, proč byste měli chtít vlastnit byť jen malý kousek? Vždyť je tolik jiných možností, kam peníze investovat. Pro začátek třeba někam, kde ví, jak negenerovat rok co rok ztrátu.

3. Neřešíte, kde bude akcie zítra, za týden nebo za měsíc.
Neexistuje konkrétní časový interval, po jehož uplynutí se ze spekulace automaticky stane seriózní investice. Vše se odvíjí od fundamentálních důvodů, kvůli kterým jste nakoupili. A tyto důvody Vám objasní, zda už je čas prodat ve Vaší konkrétní situaci. Pokud už jste na burze nějaký ten pátek, poznali jste, že krátkodobé změny kurzu jsou často naprosto iracionální, ovládané vlnami strachu a hamižnosti. Tyhle vlny nelze s dostatečnou přesností předvídat.

Narozdíl od dlouhodobého ekonomického vývoje firmy. Ten samozřejmě také není jistý. Nic není jisté. Ale finančně zdravé, správně řízené firmy ve výnosných odvětvích prostě rostou mnohem častěji než ty ostatní. Cesta k vyšší ceně za akcii sice není přímočará, vede přes údolí strachu a praskající bubliny hamižnosti, ale realita hospodářských výsledků nakonec vždy zvítězí.

4. Rozhodujete se podle vnitřní hodnoty akcie.
Nákup akcií může být jak spekulace, tak investice. V tomto případě tedy nejde o samotné aktivum. Jde o způsob, kterým s ním zacházíme. Proč? Vnitřní hodnota veřejně obchodované (a jakékoliv jiné) firmy se odvíjí od její schopnosti generovat pozitivní cash-flow. To pak může vyplácet formou dividend nebo třeba vykupovat vlastní akcie a tím dál navyšovat hodnotu pro zbývající akcionáře (můj oblíbený způsob nakládání s přebytkem).

Existují různé způsoby, jak vypočítat vnitřní hodnotu (intrinsic value) akcie, ale žádný z nich není stoprocentní. Vždy používají v nějaké podobě minulé hospodářské výsledky jako výchozí bod a poté provádí přesné výpočty s nepřesnými odhady budoucího vývoje. Firmy ale v reálu nerostou donekonečna lineálně, natožpak exponenciálně. A to je v pořádku. V průběhu času svojí investici kontrolujete a výpočty aktualizujete s novějšími čísly.

I takto nepřesná metoda má jednu nepřekonatelnou výhodu oproti vstupu do pozice, „protože akcie zrovna roste“ nebo „protože už níž ta akcie snad jít nemůže.“ Víte, za jakou cenu jste ochotni akcii nakoupit a proč. Ono proč Vám pak dodá pevný bod, kterého se může držet, zatímco se trh chaoticky vlní v emocionální bouři a ostatní se snaží věštit z tvarů svíček na grafu.

Proč na tom všem záleží?
Někdo by mohl říct, že všechny čtyři body vlastně popisují jedno to samé a měl by svým způsobem pravdu. Berte je spíš jako čtyři úhly pohledu, od kterých se lze dobrat jádra, které činí investora investorem. Cílem je konzistence ve výsledcích, tedy jejich dlouhodobá opakovatelnost. Na spekulaci můžete vydělat. Můžete na ní vydělat dokonce hodně. Ale pokud jste se řídili intuicí, emocemi nebo názorem někoho jiného, dramaticky se navyšuje riziko, že příště už tolik štěstí mít nebudete.

Jako závěrečný příklad si vezměme nákup akcií Tesly (Nasdaq: TSLA). Nejeden šťastlivec je nakoupil v roce 2019 a prodal o rok či dva později s desetinásobným nebo i dvacetinásobným ziskem. Při pročítání investičních fór na Redditu se objevil nejeden případ, kdy dotyčný na vlně technologické euforie během vrcholící pandemie pak svoje zisky obratem investoval do nějakého obskurního startupu. A že se jich vyrojilo hodně. Létající automobil? To je příliš snadné. Co ho vyrobit na eletřinu a navrch k tomu jako sdílenou službu? To je mimochodem skutečný byznys plán firmy jménem Lilium, která od té doby ztratila přes 99% hodnoty a byla vyřazena z obchodování na Nasdaqu. Ale podobně neúspěšných firem bylo mnoho.

Tesla se prokázala jako dobrá investice. Ale ne každý, kdo na ní zbohatl, ji nakoupil ze správných důvodů. Takže příště než koupíte akcie firmy, zeptejte se sami sebe, proč ji kupujete a s jakým časovým rámcem se onen důvod shoduje. Usnadníte si tak do budoucna hodně rozhodování.

* Uživatel „Lambo-v-19i“ je smyšlená osoba, nicméně podobnost s žijícími osobami není čistě náhodná.

Článek Čtyři způsoby, jak poznat, že nejste jen spekulant se nejdříve objevil na Burzovní Deník.