Peter Lynch patří zaslouženě k investičním legendám. Sympatický manažer amerického akciového fondu Magellan dosáhl mezi roky 1977 a 1990, kdy ho spravoval, průměrného ročního zhodnocení přes 29%. Tento výsledek je o to pozoruhodnější, když si uvědomíme, že v pozdějších letech dosáhl Magellan takové velikosti, že byl nucen držet pozice ve velké části trhu a tudíž nevybírat akcie tak přísně. V době psaní této recenze jde kniha snadno sehnat v originále (anglicky) i u nás a na následujících řádcích rozeberu, proč by rozhodně neměla chybět v knihovně žádného seriózního burziána.
Beating the Street popisuje detailně celou Lynchovu kariéru v Magellanu počínaje dobou, kdy tento upadající fond převzal po svém předchůdci. Obsahuje mnoho nedocenitelných rad a zároveň je psána čtivě a humornou formou. A tady leží snad i jediný potenciální nedostatek knihy. Na jednu stranu se stránky obrací doslova samy, ale vzniká pak i riziko, že čtenář sklouzne po povrchu anekdotických příběhů a neodnese si z nich ta hlavní ponaučení. Hned první kapitola jménem „Zázrak u svaté Agnes“, která popisuje investiční kluby založené žáky druhého stupně základní školy, je doslova nabytá užitečnými radami. Ale dokáži si živě představit, že někdo si kapitolu vyloží pouze jako „investovat zvládnou i děti.“ Nepochybuji o tom, že kapitola byla zařazena jako první právě pro svůj motivační potenciál, ale obsahuje mnohem víc informací, než jen „to zvládneš i ty.“
Ne že by Lynch svoje moudra schovával a k pochopení bylo potřeba hluboké analýzy textu. To vůbec. Jen je potřeba číst pozorně a třeba se i po přečtení každé kapitoly zastavit a zamyslet, co všechno si z ní lze odnést. V případě Zázraku u svaté Agnes se názorně dozvíte například, jak klíčová je poctivá analýza akcie, být schopen ji srozumitelně obhájit i před ostatními a také popularita firemního produktu u cílových zákazníků. Pro někoho se jedná možná o samozřejmé věci, ale stejně pořád narážím na lidi, kteří podobně k výběru akcií nepřistupují.
A jestli něco Beating the Street učí opravdu výborně, je to právě vymírající umění výběru individuálních akcií (stock picking). Dnes stále roste popularita spoléhání se na indexy a od výběru jednotlivých akcií jsou čtenáři investičních médií odrazováni ze všech stran. Často jdou tak daleko, že tvrdí, že konzistentně porážet trh/index je nemožné (viz článek Nejčastější špatné investiční rady). Peter Lynch a mnozí jiní jsou důkazem, že se pletou. Samozřejmě je mnohem snazší a bezpečnější nic se neučit a prostě nakoupit ETF kopírující index. Pro začátečníka dobré, ale rozhodně nejde o nejvýnosnější cestu.
Na tomhle webu často kritizuji přílišnou diverzifikaci jako „vytváření vlastního indexu“ s tím, že nutně vede k velmi průměrným výsledkům. Peter Lynch patří mezi světovou špičku a prokázal to právě tím, že dokázal udržet výrazně nadprůměrné výsledky s mamutí velikostí svého investičního fondu, kdy mnozí tvrdili, že Magellan a trh jsou jedna a ta samá věc. Sledoval a obchodoval velkou část dostupného trhu. Jak sám píše, někdo si z něj dokonce utahoval, že se ještě neobjevila akcie, která by se Lynchovi nelíbila.
Nabízí se tedy otázka, jak svých výjimečných zisků dosáhl. Kniha Vám na to odpoví nepřímo. Když kapitolu po kapitole popisuje, jak shromažďoval informace o jednotlivých firmách a prováděl svoje analýzy, ukazuje se, že neměl sofistikovanější model výpočtu vnitřní hodnoty než ostatní nebo jiný magický vzorec. Tenhle člověk prostě dělal poctivě svojí práci a s mravenčí pílí čerpal z veřejně dostupných zdrojů a navíc pravidelně navštěvoval centrály a provozy podniků, které ho zaujaly. Kde to šlo, komunikoval s ředitely, ale nepředstavujte si pod tím nějaké pokoutné získávání insider informací. Snažil se pochopit, co ovlivňuje ziskovost v daném odvětví, jestli se v něm vyskytuje určitá cykličnost, kdo jsou jejich hlavní konkurenti. To samé mohl dělat kterýkoliv správce fondu. Proč to tedy nedělali?
Být manažerem velkého investičního fondu je z pochopitelných důvodů pro většinu lidí vrcholem kariéry. V takové situaci se soutředí zejména na to, něco příliš nepokazit. I kdyby chtěli přijít s nějakou neotřelou agresivnější strategií, prakticky všechny finanční instituce mají přísná pravidla výrazně omezující, jak lze se svěřenými finančními prostředky nakládat (více v Pět výhod retailového investora oproti fondům). Sám Lynch se zmiňuje o tom, jak s podobnými pravidly zápolil. Například s omezením, které mu zakazovalo držet více jak 5% prostředků v jediné akcii. Když dosáhl oněch 29% ročně s takovou koulí u nohy, dokážete si představit, jak by se mu dařilo, kdyby měl absolutní volnost rozhodování?
Velké firmy ale brzdí ještě jedna věc kromě rigidních pravidel, na kterou sám autor neupozornil a ani by si to z kolegiality nejpíš netroufl. Většina lidí je od přírody líná a investoři a správci cizího majetku nejsou jiní. Na jednu stranu Vám každý bude tvrdit, jak by pro velké zhodnocení peněz udělal cokoliv, na druhou stranu mne nikdy nepřestane šokovat, kolik lidí se pohybuje v divokých burzovních vodách bez toho, aby aspoň pravidelně četli čtvrtletní hospodářské výsledky firem. Pokušení je o to větší, že s dostatečnou diverzifikací portfolio roste v dlouhodobém horizontu tak jako tak a k dosažení průměrných výsledků není potřeba příliš snahy. Přidejme k tomu sklon lidí oursourcovat nudné úkoly. Proč se prokousávat čísly a reporty, když je za nás může přečíst podřízený a nebo analytici v médiích?
O nutnosti studovat primární zdroje (čtvrtletní finanční výsledky a další informace zveřejněné přímo firmou, jejíž akcie obchodujeme), jako to dělal Lynch, jsem přesvědčen stále víc. „Odborníci“ v médiích mnohokrát píší tak zkratkovitě a neinformovaně, že se jeden diví a uvažuje, jestli opravdu mají tak málo vědomostí o firmě, kterou analyzují, a nebo zda se jedná o snahu uvést retailové investory v omyl. Prozatím jsem se rozhodl řídit se tzv. Hanlonovou břitvou a přijmout jako vysvětlení první možnost. Diletanství.
V Lynchově podání zní analýza firem jednodušše a zábavně zároveň. Právě tenhle přístup stojí možná za jeho úspěchem. Práce managera Magellanu ho doopravdy bavila a z knihy je to poznat. Pokud ale pro svoje investice děláte jen to, co skoro všichni okolo, nemůžete se divit průměrným výsledkům. Pro ostatní je tu Beating the Street. Knihu bych rozhodně doporučil jako absolutně nejlepší první četbu pro kohokoliv, kdo je připraven posunout se ke stock pickingu. Získáte z ní mnoho konkrétních rad, často i specifických pro jednotlivé obory jako jsou banky nebo restaurační řetězce.