Často slýchávám přesvědčení, že pro malé hráče je nemožné na burze porazit velké profesionálně spravované podílové fondy s jejich pokročilými algoritmy, armádou analytiků, zdánlivě bezednou pokladnou a možná i insider informacemi. Zejména v případě neúspěchu je velmi pohodlné adoptovat postoj, že „hra je cinknutá“ a porazit bankovní instituce zhola nemožné. V tomhle článku se pokusím Vás přesvědčit o opaku. Že i když většina výše zmíněných výhod fondů existuje, retailový investor zhodnocující pouze vlastní peníze má stále víc než dost výhod na svojí straně. Tady je top 5.
Nemusíte přehnaně diverzifikovat
Diverzifikace je jedním ze základů bezpečného portfolia. Na druhou stranu existuje taková věc jako příliš mnoho diverzifikace. Podrobněji jsem tohle téma probral v článku Past jménem přílišná diverzifikace. Každopádně pokud investujete pouze vlastní peníze, nikdo Vám nemůže zabránit vybrat si jen 5 nebo 10 detailně nastudovaných akcií, které stíháte sledovat a být na ně expert. Nevím o fondu, který by držel tak málo akciových titulů. Jejich manažeři jsou nuceni kromě svých top tipů nakoupit i spoustu vyvažovacího balastu jen „aby se neřeklo.“
Nemusíte dodržovat sektorová, geografická a kapitalizační omezení
Velká část fondů je úmyslně koncipovaná tak, aby nabízeli investorům expozici jen do určité země, odvětví nebo firem určité velikosti. Díky tomu se jedná o velmi užitečné nástroje. Takové fondy ale potom nejsou schopné vyhnout se propadu v daném oboru nebo státě. V případě podobné nepřízně osudu tak jsou doslova odsouzené underperformovat širší trh.
Nemusíte nakupovat jen „rozumné“ akcie
Existují tickery, za které by se manažer velkého renomovaného fondu styděl. Obecně jsou zrovna v nepřízni analytiků. Tady je na místě nejvyšší opatrnost, protože v drtivé většině případů k tomu existuje dobrý důvod. Ale jednou za čas můžete díky detailní analýze na hromádce těhle „toxických“ jmen odhalit skrytou perlu.
Manažer podílového fondu sice má ve většině případů oprávnění k podobnému nákupu, ostatně v jeho případě se riziko rozloží mezi mnoho bezpečnějších akcií, ale opravdu chce něco podobného riskovat? Pokud prodělá na uznávané akcii, kterou nakupuje každý, málokdo mu to bude vyčítat. Pokud ale prodělá na podobně avantgardním výběru, setká se dozajista pořádnou dávkou „co jsi si myslel?” reakcí a podruhé si podobný risk dvakrát rozmyslí.
Doopravdy se můžete zaměřit jen na dlouhodobé výsledky
Samozřejmě existuje mnoho fondů, které se chlubí orientací na dlouhodobé zhodnocení. Drsná realita konkurenčního prostředí je ovšem mnohdy nutí činit více krátkozraká rozhodnutí. Manažer je neustále pod dvojím tlakem jednak od nadřízených, ale i od nedočkavých investorů. Mít dobrý kvartál je důležité a dobrý rok skoro nutnost. Problém je, že trhy se dokáží chovat iracionálně celkem dlouho.
V roce 2023 jsem nakoupil Palantir, akcii, u které jsem si byl jistý, že je silně podhodnocená a vršila se proti ní nespravedlivě pesimistická hodnocení analytiků. Učinil jsem z ní zásadní část mého portfolia a čekal. Půl roku šla cena do strany a nevydělával jsem nic. Jako retailový samorost jsem si ale mohl dovolit čekat. Nakonec trh rozpoznal, co jsem dávno věděl, a PLTR ticker vystřelil na několikanásobek. I s oním dlouhým čekáním mi Palantir vynesl výrazně nadprůměrné zhodnocení. Ale klidně bych mohl čekat i rok nebo déle. A celou tu dobu jsem nikomu nemusel obhajovat, proč underperformuji vše okolo.
Nemusí dodržovat zákonná omezení pro fondy
Například v USA stanovuje Komise pro cenné papíry (SEC), že žádný podílový fond nesmí investovat více jak 5% svého kapitálu do jediné akcie. Brilantní Peter Lynch se zmiňuje ve své knize Beating the Street, jak s tímto pravidlem opakovaně zápolil. Například v roce 1982 narazil na 5% strop při nákupech akcií Chrysleru a v roce 1990 při investicích do Fannie Mae.
Kdyby mohl, nakoupil by mnohem víc. V obou případech mu trh dal za pravdu a došlo k mnohonásobnému zhodnocení. Jeho hvězdné výsledky mohly být ještě výrazně lepší, kdyby obchodoval sám za sebe. Navrch k zákonným regulacím mají bankovní instituce obvykle ještě vlastní přísnější regule, jejichž chvályhodným cílem je ochrana klientů.
Závěrem
Investiční produkty velkých bank nabízejí zákazníkům velmi konzervativní balíčky. Takové produkty mají i masivně limitovaný potenciál zisku. Na tom není nic špatného, ale pro profesionálně spravované fondy je potom velmi těžké výrazněji porážet indexy. Rozhodně tedy neplatí, že když manažeři obřích podílových fondů z velké většiny neporáží mechanicky sestavovaný index S&P500, tak retailový investor musí skončit nutně ještě hůře.
Ne každý má sice čas a chuť strávit roky sebevzděláváním a riskováním vlastních financí na cestě za zlepšením, ale byla by chyba vnímat burzu jako hru s nulovým součtem, kde jdete proti obřím fondům a vyhrát můžete jen Vy nebo oni. Máte jiné cílovky, jiné časové horizonty a hlavně si nastavujete Vaše vlastní pravidla.