Podnikatel a lékárník Caleb Bradham přišel se svým kolovým nápojem, který původně pojmenoval Brad’s Drink, v Severní Karolíně. 1898 ho přejmenoval na Pepsi-Cola a 1902 založil Pepsi-Cola Company. První světová válka a následné silné výkyvy na trhu cukru přinesly mnoho problémů a 1923 firma poprvé zkrachovala. Bradham ji nabídl ke koupi Coca Cole a ta odmítla.

Nakonec se novým vlastníkem stala Craven Holding Corporation. Jenže v roce 1931 Pepsi-Cola Company znovu zkrachovala a opět byla nabídnuta k odkupu svému největšímu rivalovi. Coca-Cola v tu chvíli udělala možná osudovou chybu a podruhé odmítla Pepsi převzít. Novým majitelem se stali společně burzovní obchodník Roy Mergagel a firma prodávající cukrovinky, Loft Incorporated.

Přelomovým byl ovšem rok 1965, kdy se Pepsi spojila s Frito-Lay, výrobcem populárních brambůrků Lay’s. V témže roce vstoupila na burzu a tak začíná paralelně vedle příběhu firmy i příběh běžného akcionáře, jehož osudy budeme sledovat také. Jedna akcie šla koupit v primárním úpisu za pouhých 75 centů. To je ještě mohem výhodnější oproti dnešku, než se zprvu může zdát. Protože následovalo několik splitů.

Celkem tři splity 3-za-1 (1977, 1986, 1990) a nakonec 1996 split 2-za-1. Z každé akcie se tak postupně stalo 54 kousků a tudíž upravená cena za akcii při IPO vychází ne na 75 centů ale pouhých 1,39 centu nebo chcete-li 0,0139 dolaru. Pokud víte, za kolik se přibližně prodává jedna akcie dnes, už tušíte, že to byl opravdu výhodný nákup.

Několik následujících dekád se neslo jednak v duchu soupeření s Coca Colou, kdy se ujal dokonce termín „Cola wars”, ale také došlo k různým akvizicím i prodejům částí firmy. Narozdíl od svého hlavního soupeře se Pepsi neomezovala pouze na prodej nápojů. Skupovala zajímavé příležitosti i v oblasti drobných pochutin a dokonce i restauračních řetězců.

Zrovna restaurací se nakonec rozhodla zbavit a v roce 1998 svoje značky KFC, Taco Bell a Pizza Hut sloučila do samostatné entity jménem Tricon Global Restaurants a rozhodla se jich zbavit. To ještě není nic neobvyklého. Ale Pepsi se rozhodla dát jednu akcii v Triconu každému, kdo držel 10 akcií Pepsi. Šťastní akcionáři se tak nečekaně stali majiteli druhé veřejně obchodované firmy. A také pěkně úspěšné.

Tricon se přejmenoval na Yum! Brands a jejich akcie také prošly dvěma 2-za-1 splity. Stejně jako samotná Pepsi i Yum! postupně navyšoval dividendy. Mezi známými jmény, které si Pepsi ponechala, najdete například Tropicana, Gatorade, Doritos, Mountain Dew, Lipton, Aquafina, Fritos a mnohé další. Dnes je díky tomu PepsiCo přímým konkurentem i firmám jako Nestlé.

Hypotetická akcionář, který držel celou dobu od primárního úpisu, by byl v průběhu dekád odměněn postupně rostoucí dividendou, akciemi Yum! Brands a k tomu samozřejmě i spektakulárním zhodnocením samotných akcií Pepsi. V době psaní tohoto článku se obchodují akcie PEP na Nasdaqu okolo $150. To je zhodnocení na 10 791 procent od IPO.

Ještě než poběžíte hledat budoucí Pepsi nebo Coca-Colu, zopakoval bych, že nápojové odvětví je jedno z nejtěžších na úspěch. Kromě dvou zmíněných značek prošel podobně fantastickým růstem už jen Monster Energy (Nasdaq: MNST). Z novějších pokusů zaujal mnoho investorů Celsius (Nasdaq: CELH), ale jedná se o extrémně volatilní růstovou akcií se spoustou rizik.

Článek Neuvěřitelný příběh Pepsi a jejích investorů se nejdříve objevil na Burzovní Deník.

Pokud chcete maximalizovat zisk, jako snad každý investor, vyhýbat se IT prostě nedává smysl. Zejména je dobré zaměřit se na tzv. SaaS firmy. Zkratka znamená „software as a service“, tedy software jako služba. Princip je jednoduchý. Firma prodává software formou předplatného. Stávající zákazníci jí musí platit stále dokola, pokud chtějí pokračovat v používání službeb. K tomu navíc firma nabaluje nové klienty. Prodávat stále dokola něco, co neubývá, je zlatý důl a hlavní důvod, proč většina fungujících SaaS podniků nemá problém dosahovat zhruba 80% hrubé marže. Něco, o čem si většina ostatních odvětví může nechat jen zdát.

„Software is eating the world.“
Marc Andreessen

Bezkonkurenční marže nejsou jediným důvodem, proč podnikání v IT ovládlo v posledních dekádách svět byznysu. Rychle rozvíjející se odvětví, které navíc uniká plnému pochopení velké části populace, je mnohem méně svázané státními regulacemi než ostatní obory. Ani nebývá zvykem dotovat prohrávající a zastarávající konkurenci. Jedinou větší překážkou, na kterou se politici zmůžou, je občasná velká pokuta. Menší regulace a absence fyzického zboží také znamená snadnou mezinárodní expanzi.

Velká část největších IT firem nejsou čisté SaaS. Apple prodává hardware, Google reklamu, Amazon je online maloobchod atd. Většinou ale mají aspoň velkou část příjmů generovaných softwarem. Za největší čisté SaaS firmy tak lze označit například Oracle, Salesforce, Palantir a Adobe.

Většina principů výběru dobré SaaS akcie za výhodnou cenu se neliší od investičních kritérií do jakékoliv jiné firmy. Přesto existují ale specifické metriky, kterým musíme věnovat zvláštní pozornost:

Net retention rate / čistá míra retence
Již jsme zmiňovali, jaká výhoda je v tomhle odvětví možnost prodávat software stále dokola stejným klientům. My investoři jsou ale náročná sebranka a tak chceme ideálně vidět nejenom opakující se nákupy, ale i růst částky za služby, které dotyčným prodáme. Například NRR 110 znamená, že v porovnání s předchozím rokem jsme stávajícím zákazníkům prodali software za celkem 10% více peněz. A je jedno, zda díky zdražování a nebo „upsellingu“, kdy firma přesvědčí zákazníka, aby přešel na dražší produkt nebo odebíral více produktů než v minulosti. Rostoucí NRR je důkazem, že byznys neztrácí zájem dosavadních klientů. Právě naopak. Čím vyšší NRR, tím lépe a jedná se o dobře porovnatelný údaj bez ohledu na to, jaký druh softwaru firma prodává.

Rule of 40 / Pravidlo 40
Tohle pravidlo říká, že u zdravého SaaS byznysu chceme vidět součet profit marginu a tempa růstu tržeb alespoň 40 nebo vyšší. Přitom profit margin je poměr čistého zisku a tržeb za poslední rok. Číslo nižší jak 40 znamená, že podnik neroste dostatečně rychle nebo nemá dobrou marži.

Riziko koncentrace klientů
Některé začínající SaaS firmy mohou generovat vysoké tržby, ale při bližším pohled tvoří většinu příjmů pouze dva nebo tři velcí klienti. To zvyšuje rizikovost akcie jako investice. Ztráta jediného zákazníka by mohla znamenat propad tržeb o desítky procent.

„Agnostická“ řešení (nezávislá na odvětví)
Existuje mnoho vysoce specializovaných SaaS nabídek. Ale jejich slabinou je právě míra specializace na určitou malou niku (výklenek) trhu. Může to znamenat rychlejší nasycení trhu nebo menší odolnost v případě vzniku nové konkurence.

Vše výše uvedené může napovídat, zda má software kvalitní „moat“ (příkop) – ochranu před konkurencí, nebo zda naopak již podléhá konkurenci. Největší hrozbou pro každý Software-as-a-Service byznys je totiž jiná a lepší SaaS firma s produktem naplňujícím stejnou potřebu. A pro akcionáře může být někdy obtížné rozpoznat, jak moc je daný software nahraditelný konkurencí, zejména pokud se jedná o B2B produkt.

Článek Proč jsou SaaS firmy často tak výnosné a jak vybírat jejich akcie se nejdříve objevil na Burzovní Deník.

První argument proti masivní diverzifikaci je rozdělení pozornosti. Nováčci se všude dočtou, že nakoupit jen pár individuálních tickerů je rizikové a to je pravda. Málokdo je varuje proti opačnému problému. Retailový investor by neměl nakoupit více individuálních akcií, než kolik stihne pravidelně sledovat. I při dlouhodobém investičním horizontu by naprostým minimem mělo být najít si čas aspoň na každou čtvrtletní zprávu a udržovat si pravidelný přehled o tom, co se odehrává v odvětví, kam daná firma spadá. Drtivá většina nováčků nakupuje akcie bez podrobné analýzy a diverzifikaci pak použijí jako ospravedlnění, proč to není problém.

Druhý důvod je omezení pravděpodobnosti, že dosáhnete výrazně nadprůměrného zisku. Spolu s limitováním downside si dopředu omezujete i upside. Pokud nakoupíte padesát různých akcií, jaká je šance, že všechny nebo jen polovina z nich budou výborné? Pokud odpovíte, že průměrné výsledky Vám nevadí, nebylo by lepší rovnou nakoupit indexový ETF? Rozhodně to vyjde levněji z hlediska poplatků, zabere méně času a ta jistota, že i při nejhorším scénáři neskončíte ve ztrátě, je ještě lepší.

Pokud jste takový „sběratel“, který postupně nahromadil desítky titulů, u kterých nestíhá sledovat víc jak vývoj ceny, vytvořili jste si defacto vlastní malý index. Pokud Vás to baví, klidně pokračujte. Vycházím ale z předpokladu, že hlavním cílem investování na burze je co nejvyšší zhodnocení peněz při co nejnižším riziku. A podobné portfolio toto jen zřídkakdy splňuje (záleží zejména na osobě investora).

Kolik titulů v portfoliu je tedy ideální množství? Odpověď je individuální a záleží na několika faktorech.

„Diverzifikace je ochrana proti neznalosti. Dává jen malý smysl pro ty, kteří ví, co dělají.“
Warren Buffett

Jste začátečník nebo máte mnohaleté zkušenosti? A úmyslně se neptám, kolik máte načteno nebo zda jste získali titul z ekonomie. Teorie je krásná věc, ale praxi nenahradí. I u racionálních typů vstupují při investování peněz do hry emoce. Troufám si říct, že u nás racionálních a analytických typů paradoxně často ještě víc, protože míváme méně vyvinuté mechanismy zvládání silných emocí, když už přijdou.

Zažili jste aspoň jeden dlouhý medvědí trh? Při každé několikaleté růstové fázi tržního cyklu doroste nová generace investorů, kteří nemuseli dělat nic víc, než se vyhnout těm nejhorším akciím a držet jednotlivé pozice déle jak pár týdnů, aby byli ve většině obchodů v zisku. Tohle vršení výher v nich vypěstovalo nezdravé sebevědomí a nerealistické představy o jejich schopnostech. Buď ignorovali fakt, že všechno jejich obchodování stále zaostávalo za pouhým držením SP500, nebo ho poráželi jen díky orientaci na volatilní akcie, které je zase nadprůměrně vytrestají při propadu.

Kolik různých akcií máte čas, energii a vůli podrobně sledovat? Podrobným sledováním nemyslím denní čtení všech názorů, které Vás jen zbytečně povodí po emocionální horské dráze. Všechen ten balast na škále od „Vytvoří ZYZY budoucí milionáře?“ až po „Poslední varování, některé akcie končí a je to ZYZY.“ Psaní do novin živí spoustu lidí a ti musí nonstop chrlit podobné sloupky. Čím je nadpis větší click-bait, tím lépe pro ně. Ale čím více znáte skutečných faktů o dané firmě a jejím odvětví, tím lépe pro Vás. Mimojiné proto, že když už neodoláte a přečtete si nějaký výše zmíněný rádoby-virální komentář, tak máte lepší šanci rozpoznat, jestli se zakládá na pravdě.

Tohle vše Vám poskytne indicie ke správnému počtu akcií ve Vašem portfoliu.

„Diverzifikace je kompromis. Musíte být dostatečně diverzifikovaní, abyste přežili špatné časy nebo smůlu tak, aby dovednosti a správně nastavené procesy dostaly šanci se vyplatit v dlouhodobém horizontu.“
Joel Greenblatt

Konkrétní číslo je vysoce individuální. Ale pro absolutního začátečníka, který investuje sumu, která není dedikovaná pouze na hraní nebo sebevzdělávání, a naopak už potřebuje, aby se zhodnocovala, doporučuji opravdu začít s nějakým ETF, které pokrývá celý index nebo širší segment trhu. A jen malou část by měl vyčlenit na studium investování do individuálních akcií.

Poté, co získá větší zkušenosti a pokud se rozhodne zcela opustit ETFka, měl by diverzifikovat aspoň do 10 různých tickerů. S tím, že by neměly být všechny ze stejného odvětví. Například vlastnit deset automobilek není dobrá diverzifikace. Ještě lepší přístup by byl neopustit ETFka zcela a postupně jen snižovat jejich váhu v portfoliu v průběhu let.

Až pokud jste skutečný expert s mnohaletou praxí a prokazatelnými výsledky porážejícími indexy v býčích i medvědích trzích, jednociferné množství akcií ve vlastním portfoliu není nutně takovým hazardem jakým se může zdát na první pohled. Umožní Vám to koncentrovat se jen na tituly, u kterých máte nejvyšší přesvědčení, že se jedná o výjimečné příležitosti.

Článek Past jménem přílišná diverzifikace se nejdříve objevil na Burzovní Deník.

Hned na úvod chci zdůraznit, že ochrana vloženého kapitálu by měla být jednou z prvních starostí každého seriózního burziána. I pokud máte vysokou toleranci rizika, pozice s výraznými ztrátami budou nutně notně kazit výsledky portfolia jako celku. A o celkový výnos jde při investování až na prvním místě.

Existují však jiné a pro dlouhodobé investování vhodnější nástroje ochrany kapitálu. Prim hrají za mne tyto tři: přiměřená diverzifikace, pečlivá fundamentální analýza akcie před vstupem do pozice a pravidelné kontrolování, jak se firmě daří a co se odehrává v celém jejím odvětví a v menší míře i ve světě. Vše výše zmíněné mám na mysli, když řeknu, že musíte vědět, co děláte, než se rozhodnete obchodovat bez stop-lossu.

Abych přesvědčil ty, kteří stále pochybují, přizvu si na pomoc legendu hodnotového investování:

„Používat stop-loss mi vždy připadalo jako vlastnit dům, ve kterém žijete a má hodnotu 100 tisíc dolarů, a říct makléři, že pokud někdo přijde a nabídne 90 tisíc dolarů, tak ho chcete prodat.“
Warren Buffett

Tohle vtipné přirovnání skvěle sedí, protože pokud jste odvedli dobrou práci a akcii opravdu rozumíte a je za současnou cenu podhodnocená, tak případný další propad není důvodem k panice, ale spíš k přemýšlení, zda nedokoupit ještě více. To vše samozřejmě za předpokladu, že se nezměnilo nic zásadního ve firemních financích a důvody, které Vás vedly k původnímu nákupu, přetrvávají.

A je tu ještě další velmi dobrý argument proti automatickému stop-lossu a tím je ztráta kontroly nad výsledkem při nestandardní volatilitě. Zejména v období okolo čtvrtletních finančních výsledků se trh často nemůže rozhodnout, kterým směrem se vydat a zdatně vytřese stop-lossy oběma směry, než se ustálí směr pohybu. A to ještě vycházíme z předpokladu, že vše opravdu proběhne naprosto férově. Podívejte se na následující graf.

Před posledními 3 čtvrtletními výsledky Palantir vždy výrazně padal a prorazil přitom mnoho logických úrovní pro umístění stop-lossu pro někoho, kdo by nakoupil týden či dva před výsledky, sázeje na další růst. Ve všech 3 případech se cena propadla pod střed Bollingerových kanálů a dokonce se i dotkla spodní hranice. Ve 2 případech ze 3 dokonce utvořila nižší dno oproti poslednímu lokálnímu dnu a dokonce se i propadla pod 50-denní klouzavý průměr. V 1 případě se propadla pod 200-denní klouzavý průměr.

Každý rozumný stop-loss umístěný s ohleden na střednědobé (swing) obchodování by byl aktivován. U dlouhodobých stop-lossů by záleželo na tom, kolik desítek procent byste byli ochotni riskovat. Nedlouho poté začala velmi výnosná rallye směrem nahoru. Mohlo se jednat o oprávněnou nervozitu trhu před vyhlášením výsledků, ale taky o foul play. Velcí institucionální investoři mají nástroje, díky kterým ví, kde přesně jsou nachystané jaké příkazy k prodeji a nákupu.

Přidejte k tomu opakovná negativní investiční doporučení prestižních bankovních domů ohledně Palantiru, během kterých ale prokazatelně docházelo k výrazné akumulaci této akcie. Jen za období zachycené na našem grafu stouplo institucionální vlastnictví PLTR z 900 milionů akcií na 1,2 miliardy akcií. To znamená, že velké banky a fondy navýšily pozice o třetinu, zatímco doporučovaly retailu, aby prodal. Když bylo po všem, některé zvedly doporučení z „prodat” na „držet”. Jenže kdokoliv je poslouchal od začátku, nemá co držet.

Vraťme se ale ke stop-losům. Limitovat svoje ztráty je rozhodně rozumné. Jestli tak ale činit pomocí automatických příkazů, které se spustí bez ohledu na důvod propadu ceny, je otázkou širší investiční strategie. A pokud je Vaší strategií dlouhodobé hodnotové investování a dobře znáte svoje akcie, doporučoval bych jiné nástroje, jak limitovat riziko.

Článek Má stop-loss místo v dlouhodobém investování? se nejdříve objevil na Burzovní Deník.

Zaměřte se na staré etablované firmy s velkou dividendou
Rada, která hraje na vrozenou lidskou opatrnost toužící raději po vrabci v hrsti. Naneštěstí se jedná o učebnicové ignorování nákladů obětované příležitosti (opportunity cost). Staré etablované firmy s vysokou dividendou i v ideálním případě rostou extrémně pomalu, v horším případě jdou dlouhé roky do strany. Jak by také mohly růst, když skoro všechen zisk rozdají ve formě dividend? V situaci daných podniků to mnohdy dává největší smysl, protože už nemají kam expandovat. Ale je opravdu firma, která nemá kam expandovat, nejlepším místem pro zhodnocení peněz?

Zůstane Vám tedy dividenda, což je krásné, ale skoro všude na světě jsou dividendy daněny mnohem vyšší sazbou jak kapitálové zisky. V ČR jsou momentálně kapitálové výnosy, pokud akcie držíte déle jak 3 roky, zcela osvobozeny od daně! Mnoho růstových firem se navíc zhodnocuje v průměru mnohem rychleji, než kolik činí slušný dividendový výnos třeba 5%. Ani dividendy nejsou navíc jisté. Firmy, které se dostanou do problémů, je běžně snižují nebo zcela ruší. V případě oznámení podobného kroku dividendový titul skokově zlevní a Vám zůstane ztráta a žádná dividenda.

Pár let před důchodem převeďte většinu svého portoflia z akcií do dluhopisů
Všichni víme, že akciové trhy bývají většinou volatilnější, jak dluhopisy. Už přes sto let jsou proto dluhopisy údajně skvělou „konzervativní investicí.“ Ti, co před covidovou pandemií nakoupili dluhopisy s nulovým nebo dokonce záporným úrokem a pak sledovali, jak se hodnota jejich portoflií propadá k nule spolu s tím, jak novější dluhopisy nabízely vyšší výnos, asi nejsou příliš uklidnění tím, že prodělali „konzervativně.“ Navíc v době rekordních státních schodků a pokračujícího tlaku voličů, aby se dále navyšovaly sociální výdaje bez ohledu na ekonomickou realitu, nejsou ani státní dluhopisy zdaleka tak bezpečné, jak se dělají.

Ale je tu mnohem podstatnější důvod, proč propagování dluhopisů na důchod nedává absolutně smysl, i kdyby nepřišly žádné státní krachy ani výrazné zvýšení úrokových sazeb. Dnešní senioři běžně stráví v důchodu 20 i více let. Ano, akciové indexy běžně zažívají ztrátová období v horizontu několika málo let, ale kdo plánuje všechny svoje úspory na důchod utratit během 3 až 5 let? Z čeho bude žít pak? Pokud neplánujete zemřít do několika let po nástupu do důchodu, volatilnější ale mnohem výnosnější akcie trumfují dluhopisy.

Trh má vždy dokonalé informace a akcie jsou tudíž vždy naceněné správně
Zejména akademická sféra se zamilovala do absurdního tvrzení, že volný trh se skládá pouze z dokonale informovaných a zcela racionálních hráčů a v každý moment proto ceny jednotlivých akcií zahrnují všechny známé faktory. Nic jako podhodnocená akcie tudíž nemůže existovat. Jako teoretický koncept to zní skvěle, ale lidé nejsou zcela racionální bytosti. Jsou to klubíčka emocí dodatečně racionalizující svoje rozhodnutí. A ani správci velkých fondů nesmí bez omezení dělat přesně to, co považují za nejvýnosnější strategii v daný moment. Viz článek Pět výhod retailového investora oproti fondům. Stále pochybujete?

V krátkodobějším horizontu ovládají burzu divoké spekulace poháněné vlnami strachu a hamižnosti. Často vznikají naprosto neodůvodněné pohyby a ty odůvodněné jsou mnohdy přehnané, protože nikdo nechce přijít o peníze ať už formou ztráty nebo ušlého zisku. Jako příklad si vezmu na pomoc akcie Meta Platforms, dříve Facebooku. V určitých datech mezi 2020 a 2021 posílily ze $150 na víc jak $350. Trvalo jen další rok než ticker META spadl na méně než čtvrtinu. Stačilo, že Facebooku klesly trochu příjmy z reklamy a investoři nebyli přesvědčení Zuckerbergovou vizí Metaversa. Nic, co by ospravedlnilo ztrátu 3/4 hodnoty firmy. Za další zhruba rok a půl akcie zase pro změnu vyrostly na více jak pětinásobek. Pro masivní propad mezi 2021 a 2022 prostě nebyl dobrý důvod. Trh to po čase uznal a zkorigoval se. V mezičase se ale naskytla investorům s vlastní hlavou neskutečně výhodná příležitost k nákupu. Přední technologická růstová firma za P/E 10.

Indexová ETF jsou jediná správná volba, protože index nikdo neporazí
S přesvědčením, že nelze najít podhodnocenou firmu se pojí i další chybné tvrzení, které má obzvláště tuhý kořínek. Nejlepší indexy prý nelze porazit výběrem individuálních akcií. Okolo tohoto mýtu se vyrojilo i několik sugestivních bajek, jako například ta porovnávající stock pickery s opicemi házejícími poslepu šipky do seznamu akcií. Jedinou správnou cestou je tak prý koupit ETF kopírující jeden z hlavních indexů. Popularita tohoto přístupu narostla do té míry, že se zčásti stal samonaplňujícím proroctvím. Do SP500 přitéká slepě tolik investic, že jsou akcie v něm vesměs nadhodnocené a najít rychleji rostoucí akcie těžší než kdy dřív.

Vyhnout se vlastnímu výběru konkrétních akciových titulů navíc může být celkem rozumnou radou pro úplné burzovní nováčky. Přesto jsem přesvědčen, že pokud si paralelně dají stranou menší část peněz, na kterých se budou postupně a svědomitě učit stock picking, potenciál zisku je mnohem vyšší. Vím to z osobní zkušenosti a i známé osobnosti jako Warren Buffet nebo Peter Lynch jsou jasným důkazem, že konzistentně outperformovat indexy lze.

Volatilní akcie jsou vždy příliš rizikové
Cena některých akcií divoce kolísá nahoru a dolů. Takové mohou začátečníky děsit a mnohdy jsou od jejich nákupu odrazováni a přesměrováváni k „pomalým, ale jistým“ firmám, které jsou na trhu tak dlouho, mají tak vysokou kapitalizaci a konsenzus trhu na jejich ceně je tak ustálený, že rostou nebo klesají po desetinách procenta. Jistě, psychologicky může jejich stabilita evokovat jistou věc. Jenže na burze není nikdy nic jistého a malá volatilita znamená i pomalý růst. S tím se pojí vysoké opportunity cost v porovnání s investováním jinde.

Navíc volatilita se automaticky nerovná riziko, pokud máte delší časový horizont. Pokud vybíráte správně, velké propady vykompenzují velké růsty a v součtu skončíte mnohem výš. Zdůrazňuji, že tím neříkám, že máte investovat do osbkurní biotech firmy bez zisků, jejíž hodnota poletuje 50% nahoru a dolů, jenom proto, že v případě trefy vyděláte hodně. To vůbec! Pouze říkám, že absence volatility sama o sobě není ctností. Takový nevolatilní blue-chip Boeing se po roce 2019 propadl na méně jak polovinu a o 6 let později je stále na méně jak polovině. Myslíte, že investoři, kteří ho celou tu dobu drží, jsou nyní nadšení, že je to pomalá akcie a poroste nazpátek dlouho?

Znáte jinou rozšířenou radu akciovým investorům, která se nezakládá tak úplně na realitě? Budu rád pokud se o ní podělíte v diskuzi pod článkem.

Článek Nejčastější špatné investiční rady se nejdříve objevil na Burzovní Deník.

Nemusíte přehnaně diverzifikovat
Diverzifikace je jedním ze základů bezpečného portfolia. Na druhou stranu existuje taková věc jako příliš mnoho diverzifikace. Podrobněji jsem tohle téma probral v článku Past jménem přílišná diverzifikace. Každopádně pokud investujete pouze vlastní peníze, nikdo Vám nemůže zabránit vybrat si jen 5 nebo 10 detailně nastudovaných akcií, které stíháte sledovat a být na ně expert. Nevím o fondu, který by držel tak málo akciových titulů. Jejich manažeři jsou nuceni kromě svých top tipů nakoupit i spoustu vyvažovacího balastu jen „aby se neřeklo.“

Nemusíte dodržovat sektorová, geografická a kapitalizační omezení
Velká část fondů je úmyslně koncipovaná tak, aby nabízeli investorům expozici jen do určité země, odvětví nebo firem určité velikosti. Díky tomu se jedná o velmi užitečné nástroje. Takové fondy ale potom nejsou schopné vyhnout se propadu v daném oboru nebo státě. V případě podobné nepřízně osudu tak jsou doslova odsouzené underperformovat širší trh.

Nemusíte nakupovat jen „rozumné“ akcie
Existují tickery, za které by se manažer velkého renomovaného fondu styděl. Obecně jsou zrovna v nepřízni analytiků. Tady je na místě nejvyšší opatrnost, protože v drtivé většině případů k tomu existuje dobrý důvod. Ale jednou za čas můžete díky detailní analýze na hromádce těhle „toxických“ jmen odhalit skrytou perlu.

Manažer podílového fondu sice má ve většině případů oprávnění k podobnému nákupu, ostatně v jeho případě se riziko rozloží mezi mnoho bezpečnějších akcií, ale opravdu chce něco podobného riskovat? Pokud prodělá na uznávané akcii, kterou nakupuje každý, málokdo mu to bude vyčítat. Pokud ale prodělá na podobně avantgardním výběru, setká se dozajista pořádnou dávkou „co jsi si myslel?” reakcí a podruhé si podobný risk dvakrát rozmyslí.

Doopravdy se můžete zaměřit jen na dlouhodobé výsledky
Samozřejmě existuje mnoho fondů, které se chlubí orientací na dlouhodobé zhodnocení. Drsná realita konkurenčního prostředí je ovšem mnohdy nutí činit více krátkozraká rozhodnutí. Manažer je neustále pod dvojím tlakem jednak od nadřízených, ale i od nedočkavých investorů. Mít dobrý kvartál je důležité a dobrý rok skoro nutnost. Problém je, že trhy se dokáží chovat iracionálně celkem dlouho.

V roce 2023 jsem nakoupil Palantir, akcii, u které jsem si byl jistý, že je silně podhodnocená a vršila se proti ní nespravedlivě pesimistická hodnocení analytiků. Učinil jsem z ní zásadní část mého portfolia a čekal. Půl roku šla cena do strany a nevydělával jsem nic. Jako retailový samorost jsem si ale mohl dovolit čekat. Nakonec trh rozpoznal, co jsem dávno věděl, a PLTR ticker vystřelil na několikanásobek. I s oním dlouhým čekáním mi Palantir vynesl výrazně nadprůměrné zhodnocení. Ale klidně bych mohl čekat i rok nebo déle. A celou tu dobu jsem nikomu nemusel obhajovat, proč underperformuji vše okolo.

Nemusí dodržovat zákonná omezení pro fondy
Například v USA stanovuje Komise pro cenné papíry (SEC), že žádný podílový fond nesmí investovat více jak 5% svého kapitálu do jediné akcie. Brilantní Peter Lynch se zmiňuje ve své knize Beating the Street, jak s tímto pravidlem opakovaně zápolil. Například v roce 1982 narazil na 5% strop při nákupech akcií Chrysleru a v roce 1990 při investicích do Fannie Mae.

Kdyby mohl, nakoupil by mnohem víc. V obou případech mu trh dal za pravdu a došlo k mnohonásobnému zhodnocení. Jeho hvězdné výsledky mohly být ještě výrazně lepší, kdyby obchodoval sám za sebe. Navrch k zákonným regulacím mají bankovní instituce obvykle ještě vlastní přísnější regule, jejichž chvályhodným cílem je ochrana klientů.

Závěrem
Investiční produkty velkých bank nabízejí zákazníkům velmi konzervativní balíčky. Takové produkty mají i masivně limitovaný potenciál zisku. Na tom není nic špatného, ale pro profesionálně spravované fondy je potom velmi těžké výrazněji porážet indexy. Rozhodně tedy neplatí, že když manažeři obřích podílových fondů z velké většiny neporáží mechanicky sestavovaný index S&P500, tak retailový investor musí skončit nutně ještě hůře.

Ne každý má sice čas a chuť strávit roky sebevzděláváním a riskováním vlastních financí na cestě za zlepšením, ale byla by chyba vnímat burzu jako hru s nulovým součtem, kde jdete proti obřím fondům a vyhrát můžete jen Vy nebo oni. Máte jiné cílovky, jiné časové horizonty a hlavně si nastavujete Vaše vlastní pravidla.

Článek Pět výhod retailového investora oproti fondům se nejdříve objevil na Burzovní Deník.