Buffettův včasný, byť jen částečný, cashout z akcií před nedávným prudkým poklesem opět projednou rozvířil spekulace, co stojí za spektakulární schopností „věštce z Omahy“ časovat trhy. I když je skoro jisté, že Buffett použil vícero signálů, velká pozornost se nyní zaměřila na tzv. Buffettův indikátor. Ostatně nese jeho jméno a ukazoval extrémní nadhodnocení trhů. A stále ukazuje i při současných cenách. Pojďme se na něj podívat blíže.
Hodnotu spočítáme zdánlivě jednoduše. Vezmeme kapitalizaci všech amerických akcií a vydělíme ji americkým HDP. Pokud hodnota překročí jisté číslo, jsou akcie nadhodnocené a zralé ke korekci. Jenže které číslo je už nadhodnocení udává mnoho zdrojů různě. Jak je to možné? Zde je nutná malá odbočka k tomu, jak Buffettův indikátor vlastně vznikl.
O jeho původu se skoro všude dočtete, že s ním přišli v roce 2001 Buffett a novinář z magazínu Forbes Carol Loomis. Tehdy řekli, že pokud je ukazatel pod 70 nebo 80 procenty, akcie budou nejspíš velmi dobrou investicí. Pokud se naopak blíží 200 %, hrajete si s ohněm. To zní velmi jednoznačně a platilo to pro bublinu na přelomu 1999/2000. Ale máme tu problém.
Pod 70 % se od té doby za čtvrt století ocitl indikátor jen jedinkrát (2009 u dna finanční krize). Ještě podivnější je, že po dopočítání indikátoru nazpátek v čase zjistíme, že k 200 % se neblížil před internetovou bublinou nikdy! Dokonce před 90. lety vedoucími k oné bublině nebyl nikdy ani na 100 %! To snad předtím nebyly akcie nikdy nadhodnocené?
Vše je trochu složitější. S nápadem vydělit kompletní kapitalizaci hrubým domácím produktem nepřišli Buffett a Loomis jako první. Například v knize The Bear Book od Johna Rothchilda z roku 1998 se na stranách 67–68 dočteme o „75 percent ratio“. Počítá se úplně stejně, ale nadhodnocené jsou trhy pokaždé už při 75 %. Nebyla to podle Buffetta naopak nejlepší doba k nákupu?
Ani Rothchild netvrdí, že jde o jeho vynález. A během 20. století opravdu fungovalo spíš oněch 75 % jako signál nadhodnocení než naopak. V průběhu času ale v průměru „Buffetův indikátor“ neustále roste. Co bylo kdysi příliš, je dnes málo. Proto vznikly snahy upravit jeho hodnotu v poměru k historické trendové čáře a překoupenost nebo přeprodanost počítat pomocí odchylky od tohoto dlouhodobého průměru. 1 jeho standardní odchylka (nyní cca 30 %) značí běžné podhodnocení nebo nadhodnocení, 2 standardní odchylky (60 %) značí extrémní podhodnocení nebo nadhodnocení.
Takhle rozhodně dojdeme k častějšímu trefování přibližných vrcholů a přibližných den. A slovo přibližných opravdu zdůrazňuji. I při použití normalizované verze to může být rok nebo dva, než se trhy otočí. Za tu dobu můžete na trzích nechat ladem hodně potencionálního zisku. Tím ale kritika indikátoru nekončí.
Důvodem, proč je vůbec třeba indikátor neustále upravovat vzhledem k historickému průměru je to, že akciové trhy a ekonomika nejsou to samé. Protože:
1) ne všechny firmy jsou veřejně obchodované
2) americké HDP nyní zahrnuje neziskovky a vládní výdaje a metodika jeho výpočtu se může v budoucnu nadále měnit
3) na amerických burzách jsou i podniky, které generují zisky mimo území USA
Vše výše uvedené (a pravděpodobně i další menší faktory) způsobuje, že korelace indikátoru s nadhodnocením trhů není dokonalá. V širších časových segmentech jde však stále velmi dobře použít k určení, zda právě probíhá pár let s průměrným, drahým nebo výhodným naceněním. Jen si od něj neslibujte na měsíc nebo dokonce na týden přesná načasování toho, kdy se burza obrátí.
A za zopakování stojí fakt, že i verze indikátoru upravená vzhledem k dlouhodobému průměru stále ukazuje extrémní nadhonocení amerických trhů. Dosavadní pokles na tom mnoho nezměnil. To neznamená sice žádnou neprůstřelnou předpověď do dalších několika měsíců, ale na místě je maximální opatrnost.